Těžcí atleti AFK Stráže bezpečnosti na X. OH v Los Angeles.

Píše se rok 1932, celý sportovní svět se chystá na desátý celosvětový svátek sportu do LA. Spojené státy Americké vydaly na uspořádání her tehdy závratnou částku 1 000 000 dolarů. Sportovně vyspělé státy Evropy i světa podporovaly vyslání výprav ze

státních peněz i přes probíhající hospodářskou recesi. Československý olympijský výbor měl značné finanční potíže a se státní subvencí se nedalo počítat. Karel Halík bije na poplach v „Bezpečnostní službě“ časopisu uniformované stráže:

 …….francouzský parlament povolil na vyslání borců do LA 3 milióny franků, v Německu mimo státní podpory jsou pořádány akce různých sportovních ústředí……. Jenom u nás je ticho. Není dosud slyšet o státní subvenci a nic se pro věc nedělá…….jediný „Vysokoškolský sport“ se zmohl na Akademii v Lucerně, jejíž čistý zisk má být věnován k vypravení atletů a také „SK Slávia Praha“ podniká akci k získání peněz na vyslání svého člena, vrhače Doudy. Pokud jde o borce jiných sportovních odvětví, nehnulo se dosud ani prstem. A přece máme v AFK Stráži bezpečnosti několik mužů, kteří by mohli dobýt v LA olympijského věnce vítězství……Nebylo by na místě, aby výbor AFKSB vše toto uvážil a pro tento rok si vzal heslo: Vše pro obeslání Olympiády v LA?

 Nevíme jestli článek Karla Halíka byl tím podnětem, který dal do pohybu sbírku strážníků na vyslání Jaroslava Skobly a Josefa Urbana na OH. Jistě nebyl jediným vyzývajícím hlasem. Rozhýbal se i „Těžkoatletický svaz“, který vypsal sbírku.

Teprve jeden měsíc před konáním Olympijských her rozhodl ČOV, vzhledem k neutěšené finanční situaci, že výprava bude co nejmenší. Vedoucím skromné výpravy Československých olympioniků byl Dr.František Widimský generální tajemník ČOV. Nominování sportovci: Jaroslav Skobla a Josef Urban AFKSB, František Douda ze SK Slávie Praha, Andrew Engel z VŠ, Jindřich Maudr z Boemians, Oscar Hekš z Hagiboru a  Václav Pšenička z SKEPu. Lékařem výpravy byl policejní lékař MUDr. Karel Čížek a technický vedoucí František Menšík. Oba posledně zmiňovaní plnili také funkci trenérů a zúčastnili se na vlastí náklady.

 Konečně byly finanční i nominační problémy vyřešeny a výprava se vydala 9.7. 1932 o polednách do „Nového světa“ na X. OH. Nejdříve vlakem do německého Bremerhafenu a pak lodí „Evropa“ do NY. Plavba lodí poskytovala veškeré možné pohodlí i prostor pro trénink. Po týdnu přistávají borci v NY, kde je čeká velkolepé přivítání od krajanů i oficiálních zástupců ČSR. Mnohokrát zní mohutné „Nazdar“Avšak nejhorší část „olympijské“ cesty napříč Amerikou mají borci ještě před sebou. I přes moderní vybavení amerických „pullmanů“ je ve vagonech nesnesitelné vedro, cestovním úborem jsou plavky. Nejvíce trpí vedrem těžcí atleti, kteří využívají každou zastávku k ochlazení studenou vodou z nádražních hadic. V každém větším městě (St. Louis, Kansas City, St. Bernardino) jsou Češi vítáni desítkami krajanů i zastupiteli konzulátů. Nejbouřlivěji jsou přivítáni v samotném místě konání her v LA. Po oficialitách a slavnostním obědu se borci dostali konečně do Olympijské vesnice, která vybavením překonává všechna očekávání, a mají klid na závěrečnou přípravu, často přerušovanou návštěvami krajanů a novinářů. Obzvláště Pšenička a Douda jsou středem zájmu, od kterých očekávají krajané nejlepší umístění.

 V sobotu 30. července byly X. Olympijské hry slavnostně zahájeny. Československou výpravu vedl praporečník Josef Urban, za ním s odstupem několika kroků pochodovali Dr. Widimský, Skobla a MUDr. Čapek. (podle soudobé fotografie to neodpovídá)

 V neděli 31.července večer začala soutěž těžké váhy ve vzpírání. V hale „Auditoria“ se shromáždila velká skupina Němců žijících v USA k podpoře svého krajana, favorita těžké váhy, restauratéra Strassbergera vážícího 135 kg. Také česká kolonie se nedala zahanbit a přišla v hojném počtu povzbudit Pšeničku a Skoblu. Očekávaný souboj zahajuje Pšenička v tahu, zvedá nejprve 100 kg a pak 112,5 kg. Skobla začíná na 107,5 kg a druhým pokusem na váze 112,5 kg vyrovnává výkon Pšeničkův. Za bouřlivého potlesku německých krajanů nastupuje Strassberger, který začíná na váze 115kg a hladce pokračuje až do váhy 125kg. Získává náskok nad našimi borci 12,5kg. Nadšení v německém táboře se stupňuje. Dr. Widimský vzpomíná:“Skobla se jen usmívá, zná on Strassbergera z mnoha soutěží a těší se na revanche v druhých dvou disciplínách….“  V trhu začíná Strassberger opatrně na 100kg a končí výkonem 110kg. Skobla začíná na 107,5kg, 112,5kg a nakonec „utrhl“ 115kg. Pšenička se v trhu nedá zahanbit a předvádí 117,5kg. Rozdíl mezi Skoblou a Strassbergerem se zmenšil na 7,5kg a Pšeničkou na 5kg. Nadšení německých příznivců chladne a roste napětí všech před poslední disciplínou nadhozem. Udrží si Strassberger náskok? Pšenička je papírovým favoritem, ale ztrácí tolik potřebný klid. Naopak Skobla je soustředěný a podle očitých svědků pln jakéhosi vnitřního vzdoru. Není divu, vždyť před olympiádou byl doma v Čechách ve stínu Pšeničky a ještě týden před odjezdem nevěděl jestli bude nominován. Strassberger se snaží zdržovat a naši borci přistupují na jeho hru s vědomím své převahy v této disciplíně, chtějí začít až jejich soupeř skončí. Poslední dějství boje se rozehrává. Němec začíná základem v nadhozu 137,5kg, s námahou je vyráží, pak přidává 5kg. Pokus se mu nepovedl. Po opakovaném pokusu končí výkonem 142,5kg. První přistupuje k čince Pšenička. Váhu 147,5kg zdolal až na druhý pokus a tím vyrovnal výkon Strassbergerův a díky lehčí tělesné váze má zajištěno vítězství nad německým soupeřem. (152,5kg nedal) Skobla si nechává naložit na činku 150kg. Přátelé mají obavy, není to příliš, nepřeceňuje se? Ale Skobla chytil svůj den. Musí ukázat soupeřům i doma, že mistr světa ještě něco umí. Elegantně a lehce zdolává základ a všichni tři se v trojboji dostávají výkonem na stejnou úroveň. Druhým pokusem si nakládá Skobla na činku osobní rekord. Činka letí nahoru stejně lehce jako v předcházejícím pokusu a Skobla se stává olympijským vítězem a mistrem světa. Radost české kolonie je ohromná a přidávají se i američtí němci. Následují gratulace, upřímná radost je střídána slzami dojetí. V šatně však má hlavní slovo Čechoameričan pan Adamec, policejní seržant v LA, který naše borce masíroval, vozil autem, sháněl jim pivo. (v USA byla tehdy prohibice) a motivoval je neustále slovy:“Dvě baksny piva dostanete, když to vyhrajete.“ Po soutěži se jede k panu konsulovi Janovskému domů a náležitě se oslavuje zpěvem, jídlem a samozřejmě pivem. Podle pamětníků jediný Pšenička byl nesvůj, nemohl se vzpamatovat z iluse favorita, která mu byla doma dlouho podsouvána.

 V zápasnických soutěžích čekal na své vystoupení další člen AFKSB Josef Urban. Byl si vědom své zodpovědnosti a přistupoval pečlivě k doladění své formy. Trénoval během cesty lodí a sloužil jako příklad dalším účastníkům výpravy. Po příjezdu do olympijské vesnice hledal sparikpartnery, kteří by vyhovovali jeho tělesné váze (105Kg), technické vyspělosti i způsobu boje. I když se starostlivý Adamec všemožně snažil najít vhodný typ mezi domácími zápasníky (Američany), vhodný partner se nenašel. Proto nakonec dojížděl denně asi 50km za profesionálními borci.  Těžko říct jestli měl těžký los, ale všichni jeho soupeři byli ostřílení v mnoha šampionátech. Jeho vystoupení ve všech utkáních nepostrádalo dramatičnosti. V prvním duelu čekal Urbana trojnásobný olympijský vítěz osmatřicetiletý Švéd Westergreen, borec, na kterém již pracoval „zub času“ (Widimský),  ale s vůlí po vítězství. Ve dvaceti minutovém boji projevoval přes své „stáří“ bojovnost a vytrvalost. Urban prohrál těsně o ½ bodu, ale stejně mu mohlo být přiřčeno vítězství. (Widimský) Před dalším kolem měl Urban den odpočinku a čas na ošetřování zraněné ruky. V sobotu nastoupil proti dvojnásobnému mistru Evropy Němci Gehringovi. V zápase šlo oběma borcům o hodně. Gehring by vítězstvím získal zlato a Urban by byl tímto vyřazen z boje o medaile. Rozhodující význam utkání pochopili i diváci, především krajané, kteří přišli podpořit Urbana v hojném počtu.  Začátek se nejevil až tak příznivě pro našeho zápasníka, bodový stav byl nerozhodný. První šel do parteru na tři minuty Němec. Urban využil příležitosti a přinutil riskantním způsobem boje soupeře několikrát „mostovat“, tím získal tříbodový náskok, který se v další tří minutovém boji nepodařilo soupeři zlikvidovat. Ve zbývajících čtyřech minutách probíhal lítý boj, ze kterého po zásluze vyšel náš zápasník vítězně, ale zcela vyčerpaný. Urban nakonec zvítězil o 2 ½ bodu a vyřadil Gehringa ze soutěže. Noc po vyhraném utkání nemohl spát a do dalšího boje nastupoval s pocitem únavy, který ho jakoby zázrakem opustil s nadšením jeho přátel.  S jednou porážkou nastoupil Urban do boje proti Rakušanovi Hirschelovi, který byl technicky vyspělým zápasníkem. Urban šel do boje s vervou, ale bez riskování, s cílem vyvádět Rakušana z konceptu a unavit ho. Zaskakoval všechny jeho pokusy o chvat a zároveň odpovídal útoky, nepolevoval v úsilí o vítězství. V šesté minutě provedl z postoje chvat a položil soupeře na lopatky, bohužel mimo zápasiště.  Hirschelovi postupně ubývalo sil. V osmé minutě požádal Hirschl o přestávku pro zranění. Urban tušil, že je to jen záminka k odpočinku a proto protestoval, avšak marně. Po deseti minutách „šli“  do parteru. Hirschl se v parteru s námahou Urbanovi bránil. Ten dosáhl svého cíle, postupně soupeře vyčerpal tak, že nemohl z pokleku vstát a  ve čtrnácté minutě boje vzdal pro celkovou únavu. Stříbrná medaile byla překvapením pro konkurenci a dobila dalšího uznání nejen pro čs. těžkou atletiku a pro naší skromnou výpravu, ale i pro ČSR.

 Celková rekapitulace olympijského družstva na X. Olympijských hrách v LA:

Zlatá medaile Jaroslav Skobla - vzpírání

Stříbrná medaile Josef Urban - zápas

Stříbrná medaile Václav Pšenička - vzpírání

Bronzová medaile František Douda - vrh koulí

4. místo Jindřich Maudr - zápas

8. místo Hekš v osobním rekordu - maratón (zahynul v době okupace v plynové komoře)

Engel nepostoupil z rozběhu pro zranění -sprint

Z hlediska produktivity zůstane tato výprava na věky nejúspěšnější.