Když se řekne Běchovice, mnohým se možná vybaví dříve nevelká víska na okraji Prahy, dnes součást velkoměsta, ale mezi atlety a sportovní veřejností to znamená silniční závod, jehož tradice sahá až ke kořenům atletiky v Čechách.

Koncem 19. století se i v Českých zemích začíná rozvíjet sport pod vlivem zpráv z Anglie. Sportovní kluby rostou jako houby po dešti. Jedním z těchto klubů je i Český sportovní klub Praha se sídlem v Karlíně. Už na ustavující valné hromadě padl návrh, z úst jednatele klubu Jaroslava Dvořáka, vypsat dvě mistrovství v běhu, a to na vzdálenost 10 000m v rovině a 3 000m do vrchu. Návrh byl po krátké diskuzi přijat a na výborové schůzi (24. 4. 1897) dostal konkrétní podobu. Mistrovství v běhu na 10 000m v rovině bude provedeno 27. května 1897.  Vyhledávání trati si vzali na starost předseda klubu Josef Hlavsa a člen výboru Jan Hrazdíra, kteří mimo atletiky pěstovali také cyklistiku na tehdy populární žižkovské cyklistické dráze Na Ohradě. Silnice z Běchovic na Žižkov, tehdy prašná, byla výhodná, neboť se dotýkala státní dráhy. K umístění startu do Běchovic patrně přispěla řevnivost mezi pražskými kluby. AC Praha pořádal chodecký závod z Prahy do Brandýsa n.L. se startem v Praze, proto museli nováčci přijít s něčím jiným a stanovili místo startu v Běchovicích poblíž nádraží s cílem na žižkovské Ohradě. A tak se výstřelem startéra  Jana Hrazdíry vydaly „Běchovice“ na svou slavnou a historickou pouť. Ale nebylo to v počátcích tak jednoduché. Snad nejvíce bylo pořádání závodu ohroženo po rozpadu ČKS Praha. Dokonce skoro pět desetiletí se myslelo, že se závod po zániku ČKS Praha v r.1902 nekonal. Až koncem čtyřicátých let se zásluhou Rudolfa Richtera našly doklady, že závod uspořádal SK Uránie, který založilo několik bývalých členů ČKS Pha. Právě  Rudolf Richter startér, organizátor a kronikář, který stál téměř šedesát let v čele závodu, se v minulém století nejvíce zasloužil o nepřetržité konání závodu. S více jak stoletou nepřetržitou tradicí je tak závod unikátem v Evropě i na světě. Jedině maraton v americkém Bostonu je o několik desítek dní starší.

Slavné to však nebylo v prvních desetiletí závodu ani s účastí závodníků. Například v roce 1901 stanulo na startovní čáře závodu pouze šest závodníků, doběhli dva, ostatní odpadli vzhledem k velkému vedru, neboť závod se konal 30. června. Teprve ve třicátých letech počet závodníků začal postupně vzrůstat. Otevřela se tak nová etapa závodu. Paradoxně poprvé ve válečném roce 1944 překročil počet závodníků stovku (124).  V tomto roce bylo znovu vážně ohroženo pořádání závodu a jedině díky nezměrnému diplomatickému úsilí se po dramatickém boji podařilo „Běchovice“ uspořádat.

            Počet startujících odrážel a odráží dosud organizační změny v tělovýchově a sportu. Kritické byly především roky 1954 – 55, kdy si dovolili kritizovat počty startujících i novináři, krytí pod pláštíkem masové tělesné výchovy. V šedesátých letech se stoupající životní úrovní se začal měnit i životní styl společnosti. Zejména hnutí „Běh pro zdraví“ přivedlo na start nejprve stovky a v sedmdesátých letech tisíce závodníků. V osmdesátých letech se počet ustáli mezi 2900 – 3500 závodníků. Převratné politické změny po roce 1989 přinesly Běchovicím novou konkurenci v podobě velkého počtu menších lokáních i komerčních závodů celorepublikového rozsahu.

            Už ve dvacátých letech se odvážili na start první závodníci „vyššího věku“. Prvním oficiálním závodem veteránu se stal 25. ročník závodu, tedy rok 1922. Tehdy vyběhlo na trať sedm průkopníků. Prvním „padesátníkem“ byl olympionik (OH 1912) Boris Honzátko. Primát mezi šedesátníky drží legendární „allround sportsman“ Emerich Rath, který startoval poprvé již v roce 1904 (bronz). Oficiálním rokem veteránských kategorií je rok 1956 – 60. ročník. Dnes pravidelně startují řádově tisíce veteránů v pětiletých kategoriích od 40 let do kategorie nad 80 let.

            Po druhé světové válce se výrazně mění názory odborníků (IAAF) a laické veřejnosti na ženský sport, především na vytrvalostní disciplíny. Od roku 1967 bojovaly ženy o účast na silničním mistrovství, ale teprve v roce 1972 se změnou postoje IAAF dovolili pořadatelé prvním čtyřem ženám absolvovat trať spolu s muži v tzv. neoficiálním závodu. Po ujasnění rozsahu závodění pro ženy se „Běchovice“ v roce 1974 naplno otevřely ženám. V roce 2014 zaznamenaly ženské kategorie rapidní nárůst počtu startujících. (488/2014)  

                                                                                    Josef Šaman, ředitel závodu