Biatlonista tělem a duší, aneb reprezentantem do roztrhání těla.
Rozhovor s Jaromírem Šimůnkem
- Jaromíre ty jsi se narodil v podhůří Krkonoš, kde mají všichni k lyžím velice blízko. Začínal jsi s lyžováním a nebo tě lákal jiný sport?
Narodil jsem se v Branné u Jilemnice a lyžování byl jediný sport, který se zde dal provozovat, jiná příležitost ani nebyla.
-
Kdy jsi se stal čs. reprezentantem?
Reprezentantem jsem se stal v prvním roku vojenské základní služby. Byl jsem již před vojnou vytipován tehdejším náčelníkem Cilichem.
-
Měl jsi nějaké významnější úspěchy v juniorské kategorii?
Jako junior jsem v prvním roce vyhrával tuzemské závody. Nejlepší formu jsem měl v druhém roce juniorské kategorie, kdy jsem porážel i dospělé závodníky. Kolegové z Německa mi předpovídali medailové umístění na MS juniorů. Bohužel jsem dostal zápal slepého střeva a sezona byla pryč.
-
Jaké jste měli tréninkové podmínky?
Díky jabloneckému středisku jsme měli podmínky pro přípravu velmi dobré, tj. dostatek sněhu. Do hor je blízko, na Vosecké boudě jsme měli střelnici a dostatek sněhu. Mimo to jsme jezdili za sněhem do Murmanska.
-
Určitou dobu kralovali této severské disciplíně němečtí a sovětští závodníci. Spolupracovali jste s nimi?
S německými závodníky jsme byli v úzkém kontaktu, vždyť byli „kousek“ od nás. Oni jezdili k nám za sněhem a my jsme trénovali v jejich středisku v létě i pod vedením jejich trenérů. K Rusům jsme jezdili za sněhem.
-
Biatlon je relativně mladá disciplína, která se neustále vyvíjí i z hlediska pravidel. Můžeš přiblížit čtenářům biatlonové soutěže?
Vytrvalostní závod má nejdelší tradici. Muži běhají 20 km a ženy 15 km. Závodníci střílí čtyřikrát, střídavě vleže a vstoje. Za každý chybný zásah se závodníkovi přičítá jedna minut.
Závody ve sprintu probíhají na polovičních tratích a střílí se dvakrát ( vleže a vstoje) Umístění ve sprintu je východiskem pro stíhací závod. Za každý chybný zásah je závodník penalizován trestným kolem (150 m)
Stíhací závod se běží na pět okruhů se čtyřmi střelbami s obdobnou penalizací jako ve sprintu. Startuje se tzv. „Gundersenovou metodou. Závodník, který předstižen o kolo musí odstoupit. Vítězem se stává závodník, který jako první přejede první cílem.
Závod s hromadným startem se běhá na trati 15 km pro muže a 12,5 km pro ženy. Střílí se nejprve dvakrát vleže, posléze dvakrát vestoje. Chybný zásah se penalizuje trestným kolem (150 m)
Štafetový závod je závodem čtyřčlenných družstev : Muži běží 4x7,5 km a ženy 4x6 km. Každý člen štafety střílí dvakrát. Pokud závodník netrefí všech pěti terčíků, má k dispozici ještě tři náboje. Penalizace spočívá opět v absolvování trestného kola (150 m). První závodníci startují společně.
-
Ty jsi reprezentoval Československo na třech ZOH. Na kterou z nich máš nejlepší vzpomínky a na kterou nejhorší?
Ano, startoval jsem na třech ZOH. Nejintenzivněji jsem prožíval olympiádu v Lake Placid, byla to moje první olympiáda. Zároveň se mi dodnes zdává o štafetě na této olympiádě. V pravotočivé zatáčce jsem měl pád a utrhly se řemeny u pušky. 3 km jsem nesl pušku v ruce a musel jsem jet bez hůlek. Díky tomu dobře rozjetá štafeta propadla asi o tři minuty, což bylo hodně. Skončili jsme na 11. místě.
-
Dnes se věnuješ jako amatér letnímu biatlonu a také soutěžíš ve veteránských kategoriích v klasice.. Jaké máš úspěchy?
MS veteránů v klasickém lyžování 2003 - Rakousko : mistr světa 10 a 30 km,
druhý v běhu na 50 km
MS veteránů 2004 - Norsko: druhé místo 10; 30; 50 km
MS veteránů 2006 - Itálie : druhé místo 50 km
Jaromíre, děkuji za rozhovor a přeji pevné zdraví a hodně štěstí do dalších lyžařských a biatlonových soutěží.