První olympijský maratón.

16.-24.6. 1894 se konal v Paříži mezinárodní kongres, jehož hlavním obsahem byla myšlenka barona Coubertina, obnovení olympijských her. Několikaletá snaha se setkala s úspěchem, díky houževnatosti, cílevědomosti a diplomatickému vedení kongresu. Bylo rozhodnuto, že novodobé olympijské hry se budou konat v roce 1896 v Athénách.

Řečtí pořádalo pochopitelně neměli s pořádáním vytrvalostních běhů žádné zkušenosti, obávali se zdravotních potíží, proto uspořádali několik zkušebních běhů. Teprve když se přesvědčili, že nehrozí nebezpečí svolil s uspořádáním. Ojedinělé běžecké výkony a vytrvalecké závody na větší vzdálenost v Evropě a USA neměli větší publicitu a většinou unikly pozornosti tehdejších pořadatelů. Místo startu a snad i 75. výročí osvobození Řeků od turecké nadvlády (v roce 1896) dalo tomuto nejnamáhavější vytrvalecké disciplíně jméno maratón.

Dne 10.4.1896 stanulo sedmnáct „statečných“ na startu závodu blízko mohyly na počest padlým řeckým bojovníkům Maratónské bitvy. Původně byl přihlášen větší počet závodníků, ale někteří se po oznámení předpovědi počasí raději odhlásili. Ve 13,56 byl závod odstartován mjr. Papadiamantopulosem. Trať byla náročná nejenom svou délkou, ale i povrchem a profilem. Písčitý povrch často střídala kamenitá cesta. Převahu mezi závodníky měli domácí borci. Pouze čtyři běžci byli ze zahraničí. Artur Black – Američan 2. místo/1500m, Albin Lermusiaux – Francouz 3. místo/1500m, Guyla Kellner – Maďar, Edvin Flack – Australan 1. místo 800m a 1500m .

Dá se předpokládat, že tito „hrdinové“ neměli potuchy o rozvržení sil a tempu. Tréninkové metody byly v plenkách a většina závodníků přistupoval k soutěžím bez systematické přípravy, kterou známe v dnešní době. Vítězili ti, kteří momentálně měli lepší fyzickou kondici, talent nebo jen obyčejné štěstí.

Průběh závodu: Zpočátku běželi všichni závodníci pohromadě. Pole závodníků se postupně protahovalo. Na desátém kilometru byli v čele Flack, Black a Lermusiaux , s nimi držel tempo Řek Lavrentis. První vzdal pro únavu Black a na třetí místo se probojoval domácí závodník Vasilakos následován Kellnerem. Ze zadní pozice pomalu nastupoval pozdější vítěz Spyridion Louis. Na patnáctém kilometru se pozdější vítěz občerstvil v místním hostinci sklenicí vína. Dnes nepochopitelný krok, svědčící o znalostech závodníků. Před dvacátým kilometrem se pokusil Lermusiax o samostatný únik a získal asi tří minutový náskok. Do hladkého průběhu závodu zasáhl fanatický řecký pop, který nemohl přenést přes srdce, že v čele závodu není Řek. Na třicátém kilometru ve vsi Karati byl Lermusiaux ozdoben věncem a zdálo se, že je jistým vítězem. Již v prvním maratónu se potvrdilo pravidlo, že o vítězství rozhodují poslední kilometry. Lermusiaux neodhadl dobře tempo, dostal křeče, po kratičké masáži znovu nastoupil k závodu, ale na třicátém druhém kilometru definitivně vzdal. Na čele závodu byl Australan Flack, kterého na třicátém sedmém kilometru dostihl Louis. Krátce po té Flack vzdal pro celkové vyčerpání. Nemohl se však se situací smířit a zuřivě se bránil nastoupit do připraveného vozu. Neznámý Řek Louis nadále zvětšoval svůj náskok a nikým neohrožován vběhl na olympijský stadion za neutuchajícího jásotu diváků. Trať z Maratónu do Athén zdolal za 2:58:50 hod. Na druhém místě doběhl Řek Charilaos Vasilakos v čase 3:06:30 hod. Na třetím místě byl také Řek Velokas, který byl však diskvalifikován za prokázanou jízdu v kočáře. A tak se na třetím místě umístil Maďar Guyl Kellner s časem 3:09:35 hod.

O délce prvního maratónu se vedou spory. Někteří uvádějí vzdálenost pouze třicet sedm kilometrů, jiní čtyřicet. Coubertin uvádí odhad mezi čtyřiceti dvěma a čtyřicet čtyřmi kilometry.

Použitá literatura: Šmiták J.: 100 let maratónu. Brno 1996