Maratónský běh.

Vznik maratónu a některé zajímavosti z prvních olympijských maratónských soutěží.

Většina moderních atletických disciplín má své předchůdce v antických disciplínách. Běžecké soutěže na delší vzdálenost Řekové neznali, přestože běžně používali k doručování zpráv i na velkou vzdálenost běžecké posly. Nejdelší běžeckou disciplínou jejich her byl „dolichos“ (cca 1400 m). Moderní atletická disciplína, maratónský běh, která je právem považována za nejobtížnější vytrvaleckou disciplínu, má však také své kořeny v antické historii, v boji Řeků za nezávislost.

Půl tisíciletí rozvíjeli Řekové svoji kulturu a i přes vnitřní rozpory a roztříštěnost, dosáhli vysoce efektivního hospodářského systému, vytvořili demokratické státní zřízení, které bylo vrcholem možného ve své době. V kterémkoliv současném kulturním či vědeckém odvětví můžeme nalézt řecký vliv nebo stopy. Klidný vývoj se pokusili narušit Peršané svými výboji a snahou o podmanění bohatých řeckých států. Nejdříve byly vztahy Řeků a Peršanů klidné až přátelské, přestože Peršané zasahovali do vnitřních záležitostí maloasijských Řeků. Evropští Řekové se o problémy jejich maloasijských druhů příliš nezajímali. Teprve, když Peršané získali kontrolu nad obchodem v oblasti Černého moře a prosazovali obchodně zdatné Féničany, začaly se ozývat hlasy ke společnému boji proti Peršanům. První střety vypukly v oblasti maloasijské, když se politický tlak Peršanů změnil v krutou despocii. Některé městské státy povstaly proti utlačovatelům a jejich povstání bylo krutě potlačeno. Snahy Peršanů o ovládnutí probíhaly ve dvou etapách. První pokus doslova ztroskotal v moři nepřízní počasí. Při druhém pokusu se Peršané vylodili východně od Athén na maratónské pláni. Místo vylodění bylo určeno na radu vyhnaného tyrana Hippia, který předpokládal, že v této oblasti získá podporu obyvatel. V Athénách nebyli stratégové jednotného mínění jakých prostředků použít proti bezprostřednímu perskému nebezpečí.. Našlo se dosti příznivců politiky podrobení. Jedním z těch, kteří prosazovali rozhodný boj, byl Miltiades. Proti početně silnějšímu nepříteli hledali Athéňané spojence. Vědomi si perské přesily, poslali běžeckého posla do Sparty. Byl jím Feidippides, který trasu 470 kilometrů (tam a zpět) zvládl údajně za čtyři dny. Sparťané však byli uprostřed náboženských oslav a přislíbili pomoc až po úplňku. (dorazili na místo bitvy až dva dny po jejím skončení) Na stranu athénských se postavily pouze Plataje. Athéňané vytáhli do pole, pravé křídlo opřeli o bažiny, levé křídlo kryli poraženými stromy. (viz plánek bitvy) Jejich postavení bylo relativně úzké, čímž čelili mnohočetné převaze Peršanů. Osm dní čekala athénská vojska na povel k útoku. Po osmi dnech se v čelo postavil Miltiades (velení se střídalo). Miltiades rychle přeskupil své vojsko, posílil křídla na úkor středu. Peršané, kteří se díky terénu nemohli rozvinout a využít svoji početní převahu, měli naopak silný střed a slabší křídla. Řecká vojska vyrazila na povel během k perským pozicím. Překvapení bylo tak veliké a útok tak prudký,  že Peršané nemohli využít svých lučištníků. Perská jízda uvízla v bažinatém terénu. Elitní perský střed postoupil vpřed tak, jak předpokládal geniální Miltiades. Athénská křídla obklíčila perský střed a zbytek perského vojska se dal na zběsilý útěk k lodím. Bitva byla rozhodnuta a skončila vítězstvím Athénských. Ztráty Peršanů byly vysoké, 6400 padlých. Řekové ztratili pouze 192 mužů. Tato bitva se udála v roce 490 př.n.l. Podle legendy, o které se dovídáme mnohem později, Herodotos čerpající z vyprávění účastníků bitvy tuto legendu neznal, vyslal Miltiades do Athén posla, aby zvěstoval občanům Athén vítězství. Běžec doběhl, zvolal : „Zvítězili jsme“ a padl mrtev k zemi. Nedoložená, ale oblíbená legenda získala na popularitě. Při návštěvě historického místa marathónského bojiště natolik okouzlila francouzského klasického filologa Michaela Bréala, že se zasadil, aby maratónský běh byl zařazen do pořadu prvních olympijských her.