Historie závodu Běchovice - Praha
Mistrovství České republiky v silničním běhu na 10 km.
Běchovice jsou jednou z tisíců našich obcí, ale jednou z mála takových, o nichž se ví široko daleko, snad ve všech koutech naší vlasti. Obcí, která dala jméno běžeckému závodu, který nemá obdoby na evropském kontinentě. Byl založen již na konci minulého století v roce 1897 a od té doby je pořádán bez přerušení v letech "orných i válečných", plných 110 let.
První dochovaná zmínka o Běchovicích pochází z roku 1227 z doby vlády prvního dědičného českého krále Přemysla Otakara I. V roce 1897 to byla ves v říčanském okresu se 66 domy a 596 obyvateli, dvěma dvory, budovou staroslavného hostince a dostavníkové pošty a teprve 52 let starou stanicí státní dráhy. Dnešní Běchovice se svými téměř dvěma tisíci obyvateli se rozkládají po obou stranách Českobrodské silnice. Dnem 1. července 1974 byly připojeny k hlavnímu městu Praze. Chloubou obyvatel dnešních Běchovic je umělecký památník slavného běžeckého závodu na staré návsi a rozsáhlý areál moderních výzkumných ústavů.
Vznik silničního závodu o mistrovství Čech a běhu na 10 km na silnici mezi Běchovicemi a Žižkovem sahá do doby, kdy v Praze kromě Čechů a bezpočtu Němců žilo i deset tisíc obyvatel židovské národnosti. Tehdy také Český olympijský výbor musel bojovat proti perzekuci rakouských úřadů, které nechtěly souhlasit s účastí Čechů na olympijských hrách, jako samostatného národa pod českou vlajkou. Ale tato legendární doba počátku českého sportu měla to štěstí, že z Roudnice do Prahy přesídlil zakladatel prvního atletického klubu v Čechách, Českého Atletic clubu Roudnice, Maxmilián Švagrovský. A tento muž velkého rozhledu a mimořádně schopný organizátor se právě v roce 1896 rozhodl založit v Praze sportovní klub, v němž by se pěstovala všechna sportovní odvětví, a který by byl jakýmsi ústředním klubem s odbočkami po celých Čechách. Měl hned jméno: Český klub sportovní. A jako sídlo tomuto novému klubu vyhlédl předměstí Prahy - Karlín, kde se již dlouho vyvíjela velká tělovýchovná a sportovní činnost. Jednou z atrakcí, se kterou hodlalo jeho členstvo vystoupit na veřejnost, byl mistrovský závod v běhu do vrchu na 3 km a velký silniční závod o titul mistra Čech na 10 km. Návrhy na jejich uspořádání předložil jednatel klubu Jaroslav Dvořák. Velik
ou posilou pro nově zakládaný Český klub Sportovní Praha bylo asi 40 mladých členů Sportovního klubu Šíp, kteří - podle novinové zprávy z 15. března 1897 - do karlínského klubu hromadně přestoupili. A tak se stalo, že klub zval už 2. května 1897 .....,, k silničnímu závodu o mistrovství Čech na 10 km, jenž odbývám bude mezi Běchovicemi a Žižkovem dne 27. května 1897 o 3 hodině odpolední..." Vyhledání běžecké trati si vzali na starost další dva z jeho zakladatelů, předseda Josef Hlavsa a člen výboru Jan Hrazdilra, kteří se mimo atletiky věnovali závodě i cyklistice. Sedli si na své bicykly, obešli desetikilometrové úseky všech jedenácti silnic vedoucích k branám Prahy a vybrali úsek vpravdě klasický: se startem u běchovického nádraží a s cílem na žižkovské Ohradě.To, že se mistrovství v běhu na vzdálenost 10 000 m uskuteční 27. května 1897 a to na trati z Běchovic do Prahy se rozhodlo na schůzi Českého klubu sportovního v Praze, která se konala 21. dubna 1897.
Více jak sto let je dlouhá doba. Co všechno se za ta léta může v lidském životě přihodit a čeho všeho musel být svědkem desetikilometrový úsek dnešní Českobrodské, dříve Říšské silnice, spojující od pradávna Čechy s Moravou.
První ročník ,,Běchovic" se konal 27. května 1897, druhý 19.května 1898. V roce 1899 byl uspořádán až 8. října, o rok později 17. června a v roce 1901 30.července. Šestý ročník závodu se uskutečnil 15.června 1902. Ten následující se vepsal do historie tím, že byl poprvé odstartován první květnovou neděli a v tomto termínu se konaly ,,Běchovice" 41 let. I tenkrát, v posledních dnech druhé světové války, se měl závod uskutečnit v neděli 6. května, ale při povstání pražského lidu proti německým fašistickým okupantům nebylo na měření sil běžců ani pomyšlení, a proto se konal až 28. září. Od té doby mají Běchovice v atletickém kalendáři své místo v závěru sezóny.
Místo startu a cíle se měnilo pětkrát. Start byl postupně vytlačován dále od Prahy. Ze značky 12 km u železniční stanice Běchovice na vzdálenost 12,2 km, 12,4 km - na počátek krásné topolové aleje - a poté až do obce Běchovice ke kilometrovníku s číslem 13. Ten byl později, při rektifikaci silnice, posunut ještě asi o 45 m směrem od Prahy na místo u budovy čp. 3, kde stojí dosud. Současně se také přesouval směrem od hlavního města cíl závodu. v jednom případě, při rekonstrukci Koněvovy třídy na Žižkově se běžela závěrečná část trati závodu po jiné trase. I hodina startu doznala změn. V prvních deseti ročnících se závodníci vydali ku Praze v 15.00 hodin a to někdy i za nesnesitelného slunečního žáru. V roce 1907 byl start přeložen na hodiny dopolední a zůstal tak až dosud. Tak jako závod sám, má svoji zajímavou historii i desetikilometrový úsek silnice mezi Běchovicemi a žižkovskou Ohradou.Již propozice prvního ročníku v roce 1897 upozorňovaly závodníky na to, že trať je velmi těžká, terén kopcovitý, vyžadující vedle odvážného srdce a železné vůle, také výborné taktické schopnosti. Silnice znamená cestu silnou, tj. cestu na které možno dopravovat i velká břemena. Je to široká cesta, opatřená kamenným podkladem, okrajovými chodníky a příkopy. Podle dekretu dvorské kanceláře z 26. srpna 1803 byla nařízena pro říšské silnice šířka koruny, (celková šířka vozovky i chodníku), 9,48 m z toho šířka vozovky 6,32 m. Po takovéto silnici byl závod pořádán až do svého 33. ročníku 1929, kdy se starodávná cesta českomoravská dočkala betonu a žulové dlažby. Kromě toho, že jako nejvhodnější a ,,nejmistrovštější" byl karlínskými zakladateli zvolen úsek od běchovického nádraží - kam páni závodníci mohli pohodlně dojet vlakem - na žižkovskou Ohradu, odkud se dostali do města elektrickou dráhou, by každý účastník "Běchovic" měl vědět, že cílový úsek na dnešní Koněvově třídě má i svůj historický význam. Spisovatel Eduard Bass ve své Křižovatce u Prašné brány uvádí, že po této cestě, vedoucí po boku hory Vítkovy k pražskému hradu, byly do města českých králů přineseny z nedaleké Staré Boleslavi ostatky knížete Václava. V pozdějších popisech tratě byli závodníci informováni o tom, že bezprostředně po stratu v obci Běchovicích je mírný, asi 300 m dlouhý sklon, pak rovina; na 7 km se silnice snižuje prudkým svahem (vrch Tábor) cca 500 m, pak ihned zase přechází ve značné stoupání až do 1 km před cílem (vrch Hrdlořezy) a odtud pak již v pozvolný sklon až k cíli v Žižkově.
