Maxmilián Švagrovský
Maxmilián Švagrovský je málo známý muž mezi sportovní
veřejností. Muž, který stál spolu s dalšími u zrodu sportovního hnutí a sportovní žurnalistiky
v Čechách. V názorech i v činech předběhl svou dobu.
Narodil se v roce 1854 v Roudnici
v rodině zámožného podnikatele. Díky finančnímu zajištění panuje
v rodině nezávislá atmosféra s výrazně vlasteneckým smýšlením.
Švagrovský, nazývaný přáteli Maxa, byl dobrodružné, nespoutané povahy. Po nedokončených studií na různých
školách ve Vídni i Praze, je jeho dobrodružné povaze v českých podmínkách
těsno. Na pražském akademickém gymnasiu je členem tajného spolku „Blaník“ a po
jeho prozrazení musí uprchnout do Německa. Cestuje do Ruska a Ameriky, pracuje
na velrybářské lodi a na konec se stává důstojníkem na obchodní lodi. Po
vypuknutí války proti Turkům bojuje na straně Jihoslovanů.
Po návratu do Čech se vrhá do sportovního života
v rodném městě. Znalost světa ho v očích rodáku staví do role znalého
sportsmena, kterou Max bez námitek přijímá a staví se do čela veslařského
odboru tamního Sokola. Z rodinných peněz zakoupí několik lodí různého typu
i veslici „Libuši“ pro roudnické ženy. (patrně první sportovní počin pro ženy
v Českých zemích) Při příležitosti mezinárodních veslařských závodů
v Roudnici vydává Švagrovský
program závodů „Veslařské zprávy“ ve velkém novinovém formátu o čtyřech
stranách. „Veslařské zprávy“ jsou odrazem nejenom jeho organizačních
schopností, ale i novinářské zručnosti, kterou později uplatní při vydávání
„Sportovního obzoru“. V rodném městě zakládá Atletický Club Roudnice se
všesportovním zaměřením.
V devadesátých letech 19. století můžeme
Švagrovského najít už Praze. Po příchodu do Prahy zakládá další sportovní klub
s názvem Český klub sportovní (v březnu 1897). Z tohoto nově
vzniklého klub vychází idea silničního závodu o titul mistra Čech „Běchovice –
Praha“.
Otevírá
sportovní obchod, který je svým pojetím opět nadčasový. Obchod má poradenskou
službu, odbornou dílnu a nabízí i služby – výcvik v jízdě na kole. Švagrovský však neodhadl zájem
a především finanční možnosti tehdejší společnosti. Nabízí ve svém obchodě
prvotřídní anglické zboží, které je drahé a proto nemůže konkurovat levnějšímu zboží z tuzemska. Obchod
přes veškerou snahu Švagrovského neprosperuje a později zkrachuje.
Dalším jeho činem je vydávání „Sportovního obzoru“
(1893), jehož cílem je informovat veřejnost a propagovat sport a jeho
prospěšnost. V redakci jsou na slovo vzatí odborníci Josef Rössler –
Ořovský (veslování, lyžování, ) a erudovaný
John Lanžovský (atletika), který překládal z angličtiny a měl přímé
napojení na anglický sport. Na stránkách „Sportovního obzoru“ spojuje
Švagrovský osvětu s kritikou měšťáckého životního stylu. Od počátku
nadužívá svého časopisu k reklamě jeho
obchodu. Reklama postupně ztrácí na úrovni, stává se dryáčnickou a snižuje úroveň celého časopisu a
je oprávněně středem kritiky. Ve vydávání opět neodhaduje zájem o sportovní
dění, časopis nezíská stálé odběratel a se značnými ztrátami po několika letech
zaniká. Přesto „Sportovní obzor“ byl moderním časopisem, který přinášel pohotové
zprávy nejen o fotbalových utkáních, ale i o hokeji s míčkem, dalších
zápasech, tiskl pravidla různých sportů a nevyhýbal se ani metodickým článkům.
Švagrovského zájem není zaměřena jen na obchodní a
žurnalistickou činnost, ale i na klubovou činnost.Stává se místopředsedou,
později předsedou AC Královské Vinohrady (předchůdce Sparty). Činnosti ve
Spartě se věnuje s láskou a poskytuje ji nejenom svůj čas, ale i prostor
k propagaci na stránkách „Sportovního obzoru“. Spolu s AC Sparta pronajímá karlínskou
louku jako cvičiště, zaměstnává odborníka na sport z kolébky sportu,
z Anglie. Ze Sparty je donucen
odejít a příčinou jsou patrně reklamní praktiky Švagrovského, které zabředávaly
na úroveň pletich a vzájemného napadání.
Po likvidaci obchodu i časopisu se Švagrovský ocitá na
dně . Roku 1901 odjíždí do Ameriky , kde 1.července 1922 Clevelandu umírá.
Použitý pramen: Pacina V.: Sport v království
Českém. Mladá fronta 1986