Stručný popis techniky a metodiky vybraných
atletických disciplín.
Běh je přirozeným a nejrychlejším lokomočním prostředkem člověka. Bohužel životní styl, který vedeme v běžném životě od nejútlejšího věku, vede k tomu, že ztrácíme mnohé z naší přirozenosti. Většinou vedou naše první pokusy o rychlou lokomoci ke křečovitému a nepřirozenému pohybu.
Technika běhu. Naši lokomoci zajišťují dolní končetiny. Pohybový aparát našeho těla, skelet a svaly, při všech pohybech vytváří svalové smyčky, které se různou měrou podílejí na pohybu. Proto se při běhu nemůžeme zaměřit pouze na dolní končetiny, ale musíme sledovat souhru všech částí těla..
Trup běžce je v přirozeném sklonu (postavení) k zemi. Běžec neběží v záklonu, ani v nepřirozeném předklonu. „Náklon“ trupu běžec přizpůsobuje rychlosti běhu. Hlavu běžec drží v přirozené poloze, hledí vpřed. Pohybem paží vyrovnává pohyb dolních končetin. Paže a předloktí svírají pravý úhel, „kývají“ se v rameni v předozadním směru. Pohyb dolní končetiny vede koleno švihové nohy, podle rychlosti běhu dosahuje koleno různé výše. Odrazová noha dokončuje odraz, který začíná v kotníku, pokračuje dopnutím kolena a kyčle. Odrazová noha a trup vytvářejí „ běžecký luk“. Švihová noha došlapuje při rychlém běhu – sprintu na špičku chodidla, chodidlo se pokládá na krátkou dobu na celou svou plochou na zem a opět se zvedá, odvinuje od podložky. Při vytrvalostních bězích došlapuje noha nejdříve na patu a pak teprve začíná odvinutí chodidla od země.
Obr. 1.
Hladký běh - 12-tiletý žák ve sprintu na 50m - dobrá práce nohou : zvednutí
švihového kolena, nápon odrazové nohy a
pružná práce kotníku.
Metodická řada :
1. Běžecká práce
paží (na místě nebo za mírného poklusu)
2. procvičování
dvojité práce kotníku – „liftink“ – došlap na přední část -špička, celé
chodidlo, špička, délka kroku jedna stopa
3. běh
s vysokým zdviháním kolena švihové nohy a udržením běžeckého luku
–„skipink“
4. běh s překopáváním
5. běh se
zakopáváním
6. poskočný klus
7. pohyb nohy
v maximálním rozsahu na místě (pevná opora)
8. vyběhávání v přírodě
nebo na hřišti. Opakované úseky 100 –
9. stupňované
rovinky
10. rovinky probíhané s různým úsilím (v
různém tempu) 80-
11. zapínané vypínané úsek po 20-30 m
Start.
V atletice se používají dva druhy startů. Nízký a polovysoký start. V bězích na krátkou vzdálenost pravidla předpisují do vzdálenosti 400m nízký start, který zaručuje dosáhnout v co nejkratším čase nejvyšší rychlosti. Průkopníkem tohoto způsobu startu byl Američan Charles Sherill (1888). Ke startu se používají startovní bloky, které byly schváleny IAAF ve třicátých letech minulého století.
Technika startu.
Na povel startéra „na místa“ běžec zaklekne na koleno švihové
nohy, položí ruce v šíři ramen podél startovní čáry, které se nesmí
dotýkat. Váha spočívá na prstech, které jsou vytočeny rovnoběžně za startovní
čárou. Odrazová noha je vpředu ve vzdálenosti 1 ½ -
Obr. 2. startovní poloha po povel
na místa
Na povel „pozor“ se běžec nadzdvihne
tak, aby měl boky o trochu výše než ramena. Váha spočívá na rukou, ramena jsou
nakloněna mírně vpřed. Hlava je skloněna. Bérce a stehna svírají 90stupňů.
Obr.3. startovní poloha po povelu
pozor
S výstřelem vyráží sprinter v předklonu vpřed, aniž by zvedl hlavu.
Obr.4.
po výstřelu
V této „přepadávající“ poloze běží cca
Obr.5. první kroky
Metodická řada.
1. starty z různých
poloh – hry na reakci
2. padavý start
3. úseky
z vysokého a polovysokého startu do
4. úseky
z nízkého startu s oporou jedné paže
5. trojskok
z nízkého startu
6. udržení
startovní polohy „pozor“ po dobu 3´- 5´
7. start do
kopce
Skok vysoký
Technika skoku vysokého „Fosburyho stylem“ se skládá ze stejných částí jako
ostatní známé techniky skoku vysokého: rozběhu, odrazu, letu s překonáním laťky
a závěrečného dopadu.
Při „flopu“ se skokan rozbíhá po zakřivené dráze
rozběhu ve tvaru písmene „J“, došlapuje vzdálenější nohou od laťky a po došlapu
se z této nohy odráží s postupnou rotací zády k laťce a v této pozici překonává
laťku. Atlet musí běžet takovou rychlostí, kterou je schopen převést a využít v
odrazu. Skokanova síla a obratnost určuje jaká rychlost je optimální a může být
co nejvíce využita v odrazu. Zakřivený rozběh ve tvaru „J“ , vymyšlený
Fosburym, dovoluje atletovi dosáhnout velkou rychlost. Zakřivená část v konci
rozběhu dostane skokana do potřebného odrazového postavení, kdy skokan může
lépe využít odrazové síly než je tomu u ostatních technik. Prudké
došlápnutí mění lineární pohyb dolních končetin. Horizontální rychlost je
převedena na vertikální prudkou extenzí odrazové nohy, síla je vedena do
těžiště
skokana. V okamžiku došlapu odrazové nohy se skokan narovnává a tělo je vedeno vpřed k laťce, ale ne příliš, aby energie mohla být přenesena do vertikály a využita ke zdvihu těžiště. Jestliže skokan dosáhl správné polohy v době dokončení odrazu, není nutné usilovat o pohyb k laťce. Všechno snažení skokana musí být zaměřeno ke skoku vzhůru. Klesání boků a prohnutí v pase dělá zvednutí nohou a tím značně zpomalují rotaci kolem frontální osy. Bez ohledu na způsob přechodu laťky je hlava ohnuta vpřed a paže jsou podél těla. Dopad je na horní část zad, ramen. Diky umělohmotným doskočištím je dopad zcela bezpečný.
Metodická řada.
1. skoky přes
laťku různými způsobem
2. přeskočení
laťky střižným způsobem z pěti běžeckých kroků (sedm kroků chůze)
3. skok
z místa zády k laťce
4. skok
z přímého rozběhu s odrazem snožnomo a otočení o 180 stupňů
5. nácvik „J“
rozběhu + připojením odrazu
Skok daleký
Skok daleký je zdánlivě jednoduchá atletická disciplína. Těžiště této disciplíny spočívá ve spojení maximálně rychlého rozběhu a silného odrazu. Začínáme nácvikem „skrčného„ způsobu skoku. Záměrně pomíjíme letovou fázi skoku, která je v počáteční fázi nácviku nepodstatná.
Technika
skoku dalekého. Skokan se rozebíhá z optimálně dlouhého rozběhu, který
mu dovolí dosáhnout na odrazovém břevnu maximální rychlost. Po došlapu na
břevno se skokan odráží a skrčená neodrazová noha v koleni švihá ostře vzhůru
(tzv. ostré koleno). Odrazová noha se
Obr.7. Skok daleký skrčným způsobem v provedení dvanáctiletého žáka.
Na kinogramu je vidět velmi dobré spojení odrazu s rozběhem a práce
švihové nohy.
mírně pokrčená připojuje k noze švihové. Obě nohy předkopávají a tím zajišťují délku skoku.
Metodická řada.
1. K nácviku
skoku dalekého přistupujeme po zvládnutí techniky běhu. Dbáme na uvolněný
rozběh a na stupňování rozběhu.
2. nácvik
spojení odrazu z krátkého rozběhu šesti kroků, tzv. dlouhé kroku s dopadem
na švihovou nohu
3. dtto bod 3 ze
sedmi dvojkroků
4. nácvik
přednožení z krátkého rozběhu a vyššího odrazu
5. skok z krátkého rozběhu
Vrh koulí.
Důležitou součástí vrhu je úvodní sun. Sun vrhač zahajuje otočen zády do směru vrhu a v předklonu na pokrčené stojné noze. Levá noha ( u prváků) se přibližuje pokrčená ke stojné noze. Po vychýlení těžiště těla ve směru vrhu, levá noha trčí prudce vpřed a stojná noha provede odraz přes patu. Tím je zaručen nízký sun vpřed, nikoliv vysoký poskok. Stojná noha se přesune pod těžiště těla a levá noha rychle došlapuje, aby zajistila vrhači oporu pro vrh náčiní. Trup těla se otáčí a napřimuje. Koule zůstává ležet pod bradou. Boky vrhače se snaží předběhnout paži s koulí. V průběhu dopínání pravé nohy a vytáčení boků se do vrhu zapojuje paže s koulí, která trčí s koulí od krku. Vrh zakončujeme přeskokem k eliminování pohybové energie.
Obr.8. vrh koulí v provedení
čtrnáctiletého žáka, který zhruba zvládl techniku v konečné fázi.
Nedostatkem je práce dolních končetin. Pravá noha nepomáhá trčením, pozdě
došlapuje. Srovnej s obr. 9 pozicí 6.
Metodická řada
1. koulařská
gymnastika-podávání koule z ruky do ruky, kolem boků, kolem prsou, kolem
hlavy, kolem nohou.
2. přehazování
koule z ruky do ruky
3. hody vzad z předklonu z podřepu, hod
vpřed z předklonu, hod vpřed z výkroku (aut),hod obouruč trčením od
prsou z podřepu,
4. nadhozy koule
jednou rukou nad ramenem
5. vrh z čelního postavení (pravou,levou)
6. vrh
z místa z bočního postavení
7. vrh ze sedu
8. nácvik sunu bez náčiní a s náčiním,
opakovaně
Hod
kriketovým míčkem
Technika hodu kriketovým míčkem. Záměrně jsme zařadili kinogram hodu žáka, tak jak se
sám naučil házet přirozeným způsobem. V hodu kriketovým míčkem jde jako v mnoha
atletických disciplinách o spojení rozběhu a hodu. Na výše uvedeném kinogramu
se cvičenec rozbíhá, nese míček v ruce, která je v přirozené běžecké
pozici. Při došlapu levé nohy zvedá paži k nápřahu s postupným
natočením trupu. Pravá noha došlapuje a cvičenec pokračuje v otáčení trupu
s nápřahem paže. S došlapem levé nohy vytáčí cvičenec boky, paže
pokračuje v hodu s vysokou polohou loketního kloubu. Loketní kloub
musí být výš než rameno. V konečné fázi se cvičenec odklání od náčiní,
nedoprovází náčiní trupem, což je zásadní
chyba.
Metodická řada
- hod z místa v čelném postavení
- hod z místa v bočnémpostavení
- nácvik rozběhu a nápřahu
- hod s rozběhem